aneb Nájemní bydlení bez problémů? Jak pro koho…
Sehnat nájemní bydlení může být pro řadu lidí jednoduchá záležitost. Náš kolega hledal v nedávné době v Plzni nový nájem, zareagoval na dva inzeráty a domluvil si bez problémů prohlídky bytů. Časové rozmezí od prvního telefonátu do převzetí klíčů od bytu bylo šest dnů. Jak to ale často chodí, když je zájemkyní o bydlení v podnájmu matka samoživitelka, která je navíc Romka?
„Celé to trvalo deset měsíců. Od naší první konzultace uplynulo přesně 303 dnů. S paní T. jsem byla na prohlídkách více než dvacítky bytů. Dohromady téměř padesát hodin konzultací a doprovodů, nespočet telefonátů na úřad práce, s vlastníky bytů, realitními makléři či zástupci nadací. Už jsem nevěřila, že se to povede,“ začíná vyprávět naše kolegyně Karolína Žitková, která s klientkou a jejím synem spolupracuje v rámci Terénních programů.
Na počátku spolupráce paní T. bydlela se svým desetiletým synem na ubytovně, v jedné místnosti bez kuchyně. Majitel ubytovny si za tento prostor účtoval deset tisíc korun měsíčně. Po zaplacení nájmu ženě každý měsíc zbývalo na jídlo, hygienu a ošacení pro sebe i syna dva až tři tisíce korun. Problém ale nebyl jen ve výši nájmu.
Paní T. sice dokázala místnost velmi zútulnit, celkově však nešlo o „dobrou adresu“ – v přízemí objektu byl nonstop, ubytovna byla situována v prvním patře. Žena měla obavu v takovém prostředí nechávat syna samotného a nemohla tak přijmout práci v provozu na směny. Občas sice sehnala brigádu, jinak ale byla odkázána na sociální dávky.
„A to byla jedna z okolností, kterou pronajímatelé nechtěli akceptovat. Řada lidí si to asi ani neumí představit a nikdy takovou otázku při hledání nájmu nedostane. Paní T. se ale musela opakovaně vypořádávat s osobními otázkami na původ či etnicitu, s požadavky předložení výpisu trestního rejstříku či dokladu o bezdlužnosti. Nejčastějším dotazem byl právě ten, zda paní pracuje,“ vysvětluje běžnou praxi Karolína. Různorodost důvodů odmítnutí a “kreativita” realitních makléřů podle ní neznala mezí. Jednou vadil fakt, že je paní samoživitelka a že pobírá sociální dávky, jindy, že je kuřačka, „problémem“ byl i její desetiletý syn. Stigma pobytu na ubytovně a pobírání sociálních dávek paní T. pociťovala velmi silně.
Etnická i teritoriální stigmatizace vytváří každodenní (ne)viditelné překážky.
Celá situace se vyostřila v momentě, kdy dostala z ubytovny výpověď, neboť se dům prodával. Měla měsíc na vystěhování. Takovou podobu mají „jistoty“, kterým jsou lidé bydlící na ubytovnách často vystaveni. Naštěstí se podařilo sehnat místo v azylovém domě. Akutní krize byla zažehnána, celková sociální situace však zůstávala neuspokojivá. „Pokud totiž bydlíte v azylovém domě s dětmi, nemůžete je tam nechávat samotné bez dozoru. Zároveň se azylový dům v určitou večerní hodinu zamyká a musíte být do té doby na pokoji. Paní T. tak mohla chodit do práce jen během pár hodin, kdy byl syn ve škole. Taková práce se v době třísměnných provozů opravdu nehledá lehce,“ vysvětluje Karolína Žitková. Paní T. se nakonec rozhodla, že půjde bydlet k dceři, aby mohla začít chodit do práce a splňovala podmínku většiny majitelů bytů.
„Následně jsme znovu nastartovaly maraton prohlídek bytů. A pak to přišlo! Mladý, usměvavý pán nás provedl po bytě, zeptal se paní na pár otázek a rozhovor zakončil slovy ‚No, tak jo!‘. Po všech předchozích zkušenostech jsme se na sebe s paní T. nevěřícně podívaly a zeptaly se znovu, zda to znamená, že majitel byt paní pronajme. Přikývl a dodal, že sám dostal v životě šanci a rád by ji dal někomu dalšímu,“ usmívá se Karolína.
Uvedený případ je jednoznačným dokladem nerovného postavení lidí při zajištění běžného bydlení. „Na situaci se snažíme upozorňovat opakovaně. Je podle nás důležité, aby si i lidé, kteří s bydlením nemají žádné potíže, uvědomili, že tady taková situace je,“ zdůrazňuje Miroslav Gažák, ředitel naší organizace. „Jsme moc rádi, že i přes to, že nebyl schválen zákon o sociálním bydlení, postupně začínají obce sociální bydlení zajišťovat. Těší nás, že jednou z nich je i Plzeň. Doufám, že se situaci postupně podaří napravit a všichni lidé, bez ohledu na svou životní situaci, zadlužení či etnicitu budou moci bydlení získat bez problémů,“ uzavírá Miroslav Gažák.
Pokud Vás téma zaujalo, doporučujeme např. weby Platforma pro sociální bydlení či Institut pro sociální inkluzi.
