„Dokázali byste jmenovat některé znaky školní zralosti dětí?” Chvíle ticha. „Já myslím, že to dítě by mělo umět napočítat do pěti, vyjmenovat barvy, říct svoje jméno a příjmení,“ bere si slovo Denisa, matka jednoho z předškoláků.
Jsme na semináři s psycholožkou Petrou Štefflovou, který jsme připravili pro matky dětí z našeho předškolního klubu. Seminářem reagujeme na obavy rodičů z nástupu jejich dětí do školy nebo školky. „V předškolním klubu nepracujeme jen s dětmi, ale podporujeme také rodiče. Kromě individuálních konzultací pořádáme i podobná setkání ve skupinách,“ vysvětluje Michaela Vondřichová, vedoucí předškolního klubu. Petra Štefflová pomáhá dětem s adaptací v novém prostředí, ale i při řešení potíží výchovného charakteru jako je zlobení, nerespektování učitelů a podobně.
„Skvělé, to je pravda! Navíc existuje spousta dalších znaků zralosti, nejde jen o dovednosti. Říká se tomu sociální zralost. Ta sleduje třeba, jestli dítě zvládne být bez vás, jak se chová ve skupině dětí, zda umí poslouchat, když mluví paní učitelka a podobné věci,“ odpovídá paní Denise psycholožka a doplňuje, že myšlenka školní zralosti není žádné novum. „Již Komenský přišel s tím, že dítě by mělo jít do školy, až mu bude aspoň 6 let, ale klidně i později. Říkal, že školní zralost je otázkou individuálního posouzení“.
Patricie s Denisou si pak prohlíží často využívaný test školní zralosti, jeden z mnoha materiálů, které si na semináři mohly prohlédnout.
Test školní zralosti zkoumá u dětí také grafomotoriku („připravenost“ ruky na psaní a kreslení).
„Často se setkávám s tím, že pětileté dítě na vyšetření nechce kreslit. Mnohdy proto, že kreslení vůbec nezná, bojí se kreslit, nebo má strach, že selže. Jiné třeba smlouvají. Jeden chlapec mi říkal ‚nakreslím ti místo pána mašinku‘, měl strach, že pána nakreslit nezvládne. Nechte proto děti, ať si hrají s tužkami a pastelkami, nechte je čmárat cokoli. Naučí se držet tužku. Často je chvalte, i když nevytvoří žádné umělecké dílo, nebudou pak mít strach ve škole“, navazuje psycholožka na diskusi o rozvíjení motoriky.
„V předškolním klubu kromě jemné motoriky podporujeme i další schopnosti dětí. Učíme se rozpoznávat základní kategorie, jako jsou barvy, velikosti a tvary. Vše směřujeme k tomu, aby děti zvládly přechod do běžných školek a škol,“ doplňuje Michaela Vondřichová.
Mezi námi předškoláky. S touto i jinými učebnicemi pracujeme s dětmi ve věku od 3 do 5 let.
Zvládnutí přechodu ale netrénujeme jen „nasucho“. S dětmi se pravidelně vydáváme i mimo samotný klub na takzvané adaptační dny do partnerské plzeňské školky. Tady posilujeme sociální zralost dětí a fungování v kolektivu. „Reakce dětí se samozřejmě různí. Jedna holčička plakala, někdo jiný si zase sedl do kouta. O spoustě dětí však celé dopoledne ani nevíme, protože si hrají s ostatními. Těm, kterým se tolik nedaří, pomáháme novou situaci zvládnout a nakonec to dokáže každý,“ popisuje Michaela.
Ale zpět na seminář. Psycholožka klade rodičům další dotaz. „Kolik minut by dítě mezi 6. a 7. rokem mělo vydržet dávat pozor?“ Všichni se po sobě dívají a usmívají se. Nikomu se ale nechce tipovat. Po chvilce přijde odpověď. Minimum je 5 až 10 minut. Pro lepší představu jde například o takovou činnost, jako je poslech pohádky a poté odpovídání na dotazy typu jaké byly v pohádce postavy a podobné. Děti se tak učí vybírat to důležité. Diskuse se následně zaměřuje na domácí úkoly. „Je to vlastně poprvé v životě, kdy dítě intenzivně cítí něco jako povinnost, často se z toho snaží unikat,“ objasňuje psycholožka pocity mnoha dětí v první třídě.
Přechod ze školky do školy je pro dítě obrovskou změnou. Dvouhodinový seminář nabídl rodičům odborný náhled na celou situaci. „Petra Štefflová má velký cit a dokáže vnímat, jak děti prožívají různé situace. Zároveň vše umí srozumitelně vysvětlit rodičům. Podobné semináře považujeme za vhodné doplnění činnosti našeho předškolního klubu,“ uzavírá Michaela Vondřichová.
V předškolním klubu pracujeme s dětmi ve věku 3 až 5 let, které z různých důvodů nenavštěvují běžné mateřské školy. Aktivity klubu zaměřujeme na celkové posílení schopností a dovedností. Rozvíjíme motoriku i grafomotoriku, zrakové a sluchové vnímání, sociální dovednosti, základní matematické představy atd. Pracujeme ale i s rodiči s cílem pomoci jim při začlenění dítěte do běžné mateřské školky a pomáháme jim s další přípravou na bezproblémový vstup do první třídy. Zatímco s dětmi chodíme na adaptační dny, jejich rodiče mají možnost navštívit v mateřských školách dny otevřených dveří. Vše směřuje k tomu, aby pro děti z klubu přechod ze školky do školy nebyl – slovy Petry Štefflové – „jako z koloběžky do auta“.
