realizace: 1. 7. 2013 až 30. 6. 2015
Základním cílem předkládaného projektu je podrobné analytické zmapování možných strategií vedoucích k efektivnějšímu vzdělávání znevýhodněných žáků a to bez ohledu na charakter znevýhodnění. Navržená struktura klíčových aktivit přitom reflektuje různé potenciální strategie vedoucí k naplnění výše uvedeného cíle. Jedná se přitom především o míru rozsahu zvoleného opatření od zavedení povinného předškolního vzděláváním pro vytipované ohrožené cílové skupiny až po povinné vzdělávání poslední rok před nástupem do ZŠ pro všechny, což ve své podstatě představuje rozšíření povinné školní docházky ze současných 9 let na 10 let.
Česká republika vykazuje v posledních 15 letech soustavnou sestupnou tendenci úspěšnosti ve vzdělávání, jak dokazují například testy PISA. Přestože patří Česko mezi země s nejnižší mírou heterogenity populace, vykazuje zdejší školství naopak vysokou míru segregace. Například jen v Ústeckém kraji navštěvuje více než 5 % z celkové populace školou povinných dětí základní školy praktické, což je ovlivněno také tím, že absorpční schopnost českých škol integrovat žáky se speciálními vzdělávacími potřebami je zcela minimální. Ve vztahu k cílům projektu je také zajímavé srovnání s ostatními zeměmi OECD, kdy je patrná závislost mezi výší HDP a délkou povinné školní docházky. Obecně lze říci, že bohatší země mají povinnou školní docházku delší. Česko je s 9 lety na tom podobně jako například Mexiko, naopak většina Německých spolkových zemí, Nizozemí, Británie, USA, atd. mají povinnou školní docházku mezi 11 až 12 lety. Jednotlivé země se přitom liší ve struktuře vzdělávací soustavy a v některých zemích povinná školní docházka obsahuje jak docházku do předškolního zařízení tak pokračování na střední škole, byť bez povinnosti takovou školu dokončit. Dalším podstatným faktorem je demografický vývoj Česka. V současné době vstupují do procesu primárního vzdělávání děti silných ročníků 70. let, což vytváří dojem přeplněnosti vzdělávací soustavy, ale již za pár let se bude české školství naopak potýkat s významným poklesem počtu žáků a v důsledku toho se stále rostoucí nenaplněností. Právě převis nabídky nad poprávkou představuje příležitost, kterou by bylo možné částečně využít buďto k prodloužení povinné školní docházky, nebo alespoň k navýšení počtu znevýhodněných dětí navštěvujících předškolní zařízení. Ačkoli existují dílčí analýzy, které srovnávají Česko se situací v zahraničí, popřípadě analýzy, které mapují českou vzdělávací soustavu, doposud nebyl vypracován žádny skutečně komplexní materiál, na jehož základě by bylo možné rozhodnout o dalším vývoji.
