Tereze je 22 let a na ZČU v Plzni studuje mezinárodní vztahy. Před prázdninami u nás absolvovala v rámci studia stáž a díky tomu se seznámila i s dalším fungováním naší organizace. Zapojila se ale především do přímé práce s dětmi. S novým semestrem jsme ji přivítali zpět. Tereza se stala naší dobrovolnicí a v rozhovoru přibližuje své zkušenosti s doučováním dětí.

Terko, jak si se vlastně ke stáži u nás dostala?

V letním semestru jsem hledala studijní praxi. Spolužáci šli většinou do institucí a organizací věnujících se EU a podobně. Mě to ale táhne jiným směrem. Zajímalo mě, jak fungují neziskové organizace. Tak jsem hledala, až jsem se dostala k vám. Bavila jsem se třeba i s ekonomkou a získala jsem představu o financování neziskovek. Prakticky ihned od začátku stáže jsem ale především sama doučovala. S dětmi jsme se učili, dělali úkoly, doháněli jsme to, z čeho měly špatnou známku.

Máš ještě jinou zkušenost s praxí, zkušenost z jiné organizace?

Jako mladší jsem měla děti na aerobik. Pak pomáhám organizaci CK KID, která se stará o dystrofiky a dělá s nimi různé akce. Jezdíme s nimi každoročně na vodu, kde je to moc fajn.

Vraťme se ale ke stáži. Ta byla sice intenzivní, ale trvala jen měsíc. Stihla si poznat nějaké z doučovaných dětí více?

Nejčastěji jsem se učila se sourozenci Jirkou a Sabinkou. Více času jsem strávila s Jirkou, který chodil do páté třídy. Líbila se mi jeho snaha a touha něco dokázat. Chce být automechanik a zařídit si vlastní dílnu. Rád by zlomil stereotypy, předsudků se nebojí.

Chodila jsem také na skupinové doučování na ZŠ Benešovu a tam jsem se hodně učila s Darkem. To je vypravěč, velice aktivní a chytré dítě. Chodil do první třídy. Hodně mě naštvalo, když jsem zjistila, že měl první poznámku za chování z poloviny září. Chápeš to? První poznámka hned po čtrnácti dnech ve škole? Došlo to až do fáze, kdy učitelka psala mamince, že by bylo dobré, aby odešel ze školy… Já chápu, že když má učitel třicet dětí, tak není zvědavý na jedno dítě, které odmítá poslouchat. Mě ale občas rozčiluje ten náš systém – místo toho, aby se mu ve škole věnovali více, tak mu doporučí odchod.

V takových případech mívají děti asistenta pedagoga. Myslíš, že by mu to pomohlo?

Myslím, že ano, že v jeho případě je cestou individuální přístup. Když byl sám se mnou, tak se soustředil, psal a četl. Něco jsme se spolu učili, on to uměl a pak z té látky přinesl ze školy pětku. Když jsem se ho ptala, proč dostal pětku, tak mi řekl, že neví, že ho to nebavilo. Ta pětka pak není známka za to, jestli něco uměl nebo ne, ale za to, že se mu prostě v té chvíli nechtělo.

Zažila si nějaké zlepšení u dětí, které si doučovala?

Ta praxe nebyla tak dlouhá, abych měla šanci být u nějakého většího zlepšení. Ale třeba právě Jirku jsem naučila dělit dvojciferným číslem. Na doučování ve škole jsem pomáhala klučinovi s úkolem z angličtiny a on mi potom vzkazoval, že měl jedničku podtrženou a že moc děkuje. Je to super pocit, když se dítě něco naučí a ty si říkáš, že na tom máš svou zásluhu!

Teď u vás začínám jako dobrovolnice a počítám s dlouhodobějším zapojením. To má podle mě velký smysl. Těším se, že si s doučovaným dítětem vytvořím užší vztah. Je to hodně naplňující. Stačí pár hodin týdně a dítěti přitom můžeš tolik pomoci. Jen je škoda, že dobrovolníků není více.

Obecné informace o dobrovolnictví naleznete na této stránce.

Foto z návštěvy zoologické zahrady.