Název: Učí děti, které nezvládají školu
Autor: Jaroslav Nedvěd
Zdroj: MF DNES
Datum vydání: 19.4.2006
Strana: 4 (Karlovarský kraj)

Rodiče látce, kterou děti probírají, nerozumí, a tak hledají pomoc, říká Michaela Hirtová

Plzeň – Zhruba dvě desítky dobrovolníků pracují v Plzni pro společnost Tady a teď. Ta se věnuje domácímu doučování dětí ze sociálně nejslabších rodin. Organizace se snaží shánět další dobrovolníky. „Poptávka je totiž pořád strašně vysoká. Mnoho rodin chce služby využít, protože leckteří rodiče látce, kterou děti probírají, nerozumí,“ říká ředitelka společnosti Michaela Hirtová.

Společnost Tady a teď organizovala letos sbírku knih, určených pro děti ze sociálně problematických oblastí. „Tam v mnoha domácnostech není ani jedna knížka a přitom čtení dětem dělá strašné problémy,“ vysvětluje Michaela Hirtová.

Proč děti ze sociálně problematických oblastí nedoučujete ve škole?

Doučování se odehrává přímo v rodinách i proto, aby si rodiče uvědomovali svou odpovědnost za doučování. Tu získávají už tím, že musejí vymezit nějaký prostor, dohlédnout, aby dítě bylo včas připravené. Musejí se také bavit s doučujícím například o tom, co dítěti dělá problém. Pro nás je to důležitý krok, aby se rodiče na vzdělání dítěte podíleli také.

Nebojíte se trochu do těch rodin chodit? Ne vždy tam asi je dobré prostředí.
Nebojíme. Tam je doučující chráněn maximálně. Ta rodina si nemůže dovolit, aby se u nich doučujícímu něco stalo.

Skutečně? Jak to víte?
Děláme to tři roky a zatím jsme žádný takový problém neměli. Rodinu by strašně poškodilo, kdyby se tam doučujícímu něco přihodilo. Samozřejmě bychom ale nikdy neposlali doučujícího do rodiny, kde se berou drogy.

Doučujících máte asi dvacet. Kolik byste jich celkem potřebovali?
Myslím, že ideální počet by byl šedesát. To by bylo super.

Jsou ve vaší práci vidět výsledky, které by vám dělaly radost? Nemáte pocit, že házíte hrách na zeď?
Je to hodně individuální. Ale celkové zlepšení se pozorovat dá. Jde o dlouhodobý proces a dítě po půl roce doučování samozřejmě nemá jedničky. Ale pro nás je někdy úspěch i to, že se dítě udrží ve třetí třídě základní školy a není přeloženo na speciální školu. Ve třetí třídě padají ty děti do speciálních škol až neuvěřitelně často a rychle. Z námi doučovaných dětí tam přešly jenom dvě, a to bylo na žádost rodičů, protože se například objevily neshody s učitelem.

A na vašich klientech je vidět, že si pomoci váží, nebo to naopak pokládají za jakousi povinnost, že se o ně někdo druhý postará?
To je těžké říct všeobecně. Tu a tam se stane, že u dítěte motivace padá. Ale pak nabývá na důležitosti skutečnost, že během doučování se mezi dítětem a doučujícím utvoří poměrně silná vazba. Vzniká tam kamarádský vztah. Samozřejmě, že dítě se chce místo učení raději bavit a hrát si, chce ven. Musíme mu ale vysvětlit, že hlavní práce je vzdělávání. Nad rámec pak je, že s nimi doučující chodí do kina, do divadla, ven. Pokud se nám podaří vytvořit hlubší vztah, tak se nám daří vysvětlit rodině, že je vzdělání důležité. Oni leckdy nevnímají vzdělání jako hodnotu, ale vědí, že s ním snáze děti seženou práci. Souvisí s tím vidina peněz a nejenom chytrého člověka.

Jak široký je věkový rozptyl dětí, které doučujete?
Od první do deváté třídy. Děti v pubertě totiž už na nějaké doučování moc neslyší. Už to pro ně není „frajeřina“ mít toho svého doučujícího.

A oni to v mladším věku chápou jako něco, čím se mohou chlubit?
Už několikrát se nám potvrdilo, že ten, kdo měl svého doučujícího, se tím pyšnil. Protože za ním někdo chodil.