2. 7. 2019
Titulek článku ilustruje ideální typ nájemníků, který poptávají majitelé nemovitostí na komerčním trhu s bydlením. Podívejme se na dopady těchto představ o nájemnících na skupiny lidí jako jsou třeba samoživitelky skrze případ paní Kristýny (jméno je pro účel textu smyšlené), s níž spolupracuje naše kolegyně Tereza.
Klientka žije v Plzni dvanáctým rokem v přechodném pobytu, trvalé bydliště má na Slovensku. Má dvě děti – jedno školou povinné, druhé v předškolním věku. O děti pečuje sama, jejich otec si našel jinou partnerku. Je tedy samoživitelkou. Bydlí v podnájmu v bytě 1+kk, ale kvůli stavu bytu i jednání majitelky je nucena shánět byt jiný, o což se snaží ustavičně již od dubna roku 2018. K tomu se ale ještě vrátíme.
Úděl samoživitelek
Jak uvádí měsíčník Statistika a My v článku Sama s dětmi z roku 2015: “Domácností samoživitelek není v České republice málo. V roce 2013 se zhruba v každé sedmé domácnosti s dětmi staral o své potomky jen jeden z rodičů, kterému žádný další dospělý člen v jeho domácnosti nepomáhal. Takových rodin bylo přes 165 tis. Výraz ‘samoživitelky’ používáme proto, že ve zmíněných neúplných rodinách byla tím jediným pečujícím dospělým z 90 % žena.” (http://www.statistikaamy.cz/2015/03/sama-s-detmi/) Kristýna patří mezi ty “šťastnější” samoživitelky v tom smyslu, že otec dětí alespoň platí výživné.
Tím však rozhodně není finanční situace ženy stabilizovaná. Platí totiž, že samoživitelky (a zbývající procenta samoživitelů) tvoří skupinu domácností, která je výrazně ohrožená příjmovou chudobou nebo sociálním vyloučením. Podobně jsou na tom třeba i senioři, nicméně v ještě horší finanční situaci než důchodci jsou právě samoživitelky. “Potřeby jejich dětí jsou totiž zpravidla větší než potřeby starých lidí.” (http://www.statistikaamy.cz/2015/03/sama-s-detmi/)
Je navíc otázkou, zda náklady na bydlení včetně energií a dalších poplatků netvoří stále větší procento rozpočtů domácností samoživitelek. Když si rozebereme Kristýnin rozpočet podrobně, zjistíme, že její měsíční příjem je zhruba 18 tisíc korun (skládá se z výživného od otce dětí, rodičovského příspěvku, dětských přídavků a Příspěvku na bydlení). Pouze náklady na bydlení však znamenají výdaj téměř 10 tisíc korun. Nájemné za byt 1+kk činí 6500 Kč, skoro tři a půl tisíce korun tvoří zálohy na energie a fond oprav. Je tedy zřejmé, že výdaje spjaté se samotným bydlením tvoří více než polovinu celkového měsíčního příjmu domácnosti.
Problémy s bytem
Rozhodně však neplatí, že za hodně peněz si klientka užívá hodně muziky. Po nastěhování v bytě velmi rychle našla plíseň. Ta se začala tvořit kolem oken a později také za lednicí. Jedná se o přízemní byt, který je blízko sklepům. Podle majitelky klientka vzniku plísně napomáhá tak, že v bytě provozuje činnosti jako je praní prádla… Bez ohledu na příčiny vzniku plísně jsou ale podstatné její dopady, zejména na zdraví malých dětí klientky. Ty jsou častěji nemocné, mají dýchací obtíže. Kumulují se jejich absence ve škole.
snímky plísně v pronajatém bytě klientky (archiv klientky)
K tomu majitelka bytu klientce bezdůvodně navýšila zálohy na energie – přestože měla klientka za poslední vyúčtování přeplatek. V dubnu letošního roku ji pak majitelka přinesla dohodu, podle níž měla klientce běžet výpovědní lhůta od 1. 5. Důvěřivá klientka majitelce “dohodu” podepsala, ale po zásahu naší kolegyně výpovědní lhůtu opravila na standardní tříměsíční. Odstěhovat by se tedy měla nejpozději začátkem srpna.
Snahy najít jiné bydlení
Paní Kristýna však na vystěhování rozhodně nečeká. Nové bydlení shání již od dubna 2018, kdy se v bytě v malé míře začaly objevovat plísně. Dalším impulsem byla touha, aby dcera klientky mohla mít svůj vlastní dětský pokoj. Situaci s plísní začala řešit sama. Na vlastní náklady plísně opakovaně likvidovala čisticími prostředky. To sice pomohlo, ale v zimě došlo k velkému zhoršení. Když se žena obrátila na majitelku, ta místo pomoci hrozila výpovědí již v prosinci. Když spolu s pracovnicí Terezou informovala majitelku, že jiné bydlení shání tou dobou již půl roku, majitelka klientce smlouvu prodloužila. Poté ale následoval opět koloběh dohadů o plísních a již zmíněném navyšování záloh.
Jak tedy probíhalo hledání nového bytu a proč se nalézt vhodné bydlení ženě s dvěma dětmi nepodařilo ani po více než jednom roce? Nejdříve klientce s vyhledáváním a komunikací s majiteli bytů či realitními makléři pomáhala naše kolegyně Tereza. Brzy se však klientka naučila webové stránky navštěvovat sama, má k dispozici PC a připojení k internetu. Sama oslovuje majitele i realitní kanceláře, chodí na prohlídky bytů.
Díky nadačnímu příspěvku má dokonce našetřené peníze na kauci. Během jednoho roku absolvovala průměrně jednu až dvě prohlídky týdně – což se rovná zhruba 50 až 100 prohlídkám bytů. Prvním dotazem makléřů však zpravidla bývá podezřívavý dotaz “Budete to schopna platit?”, což jen dokládá stigma, s nímž se samoživitelky musí vyrovnávat. S narůstající mírou neúspěšných pokusů narůstá i frustrace klientky. Ta už je ochotná bydlení hledat i mimo město Plzeň, kde ale bude těžší sehnat práci, do které se chce po rodičovské dovolené vrátit. Zároveň by dcera klientky musela změnit školu a hledání místa v MŠ pro menší dítě by mohlo být v budoucnu rovněž komplikované.
Klientka byla v červnu zařazena do projektu Víc než jen bydlení, který realizuje Centrum pro komunitní práci západní Čechy, a v němž působíme jako partnerská organizace. Společně s klientkou doufáme, že se ji podaří včas nalézt vhodné bydlení – ať už v rámci projektu či mimo něj – pro ni a její dvě děti a nebude tak odkázána na ubytování v azylových domech či ubytovnách.